ČTENÁŘSKÝ DENÍK Zpátky na seznam knih Přihlásit

cover
Rozum a cit
Autor: Jane Austen
Nakladatelství: Ikar
Vydání: 2. (v Ikaru 1.) Rok vydání: 1996
ISBN: 80-7202-011-0 Počet stran: 288
Hodnocení: (5/5)

Hlavní postavy: Elinor, Marianna, Margaret a paní Dashwoodovy, John a Fanny Dashwoodovi, Edward Ferrars, sir John a lady Middletonovi, lady Jenningsová, plukovník Brandon, John Willoughby, slečny Lucy a Nancy Steelovy, paní Ferrarsová, Robert Ferrars
Děj: Po smrti pana Dashwooda se jeho druhá žena a tři jejich dcery ocitají v nezáviděníhodné situaci – panství podle smlouvy sepsané ještě otcem zesnulého připadá celé jako dědictví synovi pana Dashwooda z prvního manželství, který se záhy po pohřbu svého majetku také ujímá. Zprvu hodlá dostát svému slibu, který otci na smrtelné posteli dal, a sice že se postará o své sestry i nevlastní matku, ale pod tlakem své lakotné manželky Fanny si nakonec usmyslí, že dostatečným zaopatřením otec určitě nemyslel peníze, ale to, že je nechá na svém panství alespoň tak dlouho, dokud nenajdou jiné řešení. Život pro slečny a paní Dashwoodovy se tak stává na Norlandu nesnesitelný, až do chvíle, než za rodinou přijede Fannyin bratr Edward, který se ukáže jako velmi milý společník, i když nevyniká ostrovtipem a je spíše tiché a klidné povahy. Právě proto si však velmi padnou do noty s Elinor. Stanou se z nich nerozluční přátelé, ale protože jim život neustále Fanny ztrpčuje, dá Elinor matce své povzbuzení, aby přijala štědrou nabídku vzdáleného bratrance Johna Middletona, který jim nabízí k užívání malý zahradní domek nedaleko svého panství v Bartonu. Tam se dámy velmi rychle zabydlí, protože jsou péči sira Johna a jeho ženy neustále zváni na zámek, kde pro ně pořádá nejrůznější radovánky, plesy, vycházky apod., kam zve své známé z celého okolí. Zvlášť plukovník Brandon je velmi milý člověk, ale Marianna ho odsoudí jako příliš starého a nudného člověka. Při jedné vycházce si Marianna zraní kotník a shodou náhod to zahlédne okolo jdoucí muž – odnese ji domů a v následujících dnech se chodí osobně poptávat na její zdraví. Ukáže se, že jde o mladého, emotivně stejně vřelého člověka, jako je Marianna, pana Willoughbyho, dědice jedné nedaleko osaměle žijící staré paní, který sem dojíždí na návštěvu každé léto. Willoughby se přidá ke společnosti a jeho vztah s Mariannou brzy začne na všechny ostatní působit natolik vřele a otevřeně, že ani sama Elinor a matka nevědí, zda již nejsou zasnoubeni a pouze to před ostatními netají. Zklamaný a zraněný plukovník Brandon musí naléhavě odcestovat do Londýna a vzápětí se nečekaně přijede rozloučit i sám Willoughby. Marianna se od té doby smutně uzavře do sebe a vzpomíná na milovaného, který se jí ale ani po několika týdnech, ba ani měsících neozývá. Ze vzpomínek ji vytrhne pouze nečekaný příjezd Edwarda na několik dní. Elinor je v sedmém nebi, ale v souladu se svou povahou na sobě nedává nic znát. Pouze ji trápí, že je Edward ještě zamyšlenější než dřív a působí dokonce smutně. Zanedlouho se na zámku objeví nová návštěva, slečny Steelovy, které nejsou příjemné ani Elinor, ani Marianně. Mladší Lucy se ale velmi snaží získat přízeň Elinor, protože od zámecké společnosti vyslechla popichování a narážky na Elinor, že jejímu srdci učaroval nějaký pan „F“ a později dokonce padne i jméno Ferrars. Lucy se proto schválně Elinor svěří, že je s Edwardem už čtyři roky tajně zasnoubena, seznámili se u jejího strýce, kde byl Edward předtím v učení. Lucyina přetvářka nebere konce, protože doufá, že se Elinor jako sokyně zbaví. Ta sice trpí žalem a žárlivostí, ale rozum jí velí nedat na sobě nic znát, aby tak Lucy ještě nepotěšila, a tak v sobě vše dusí. Ani matce či sestrám se nemůže svěřit. V lednu dostanou obě starší sestry Dashwoodovy nabídku paní Jenningsové, matky paní Middletonové, aby ji doprovodili do jejího londýnského bytu, kde se hodlá pár týdnů zdržet. Setká se tam později celá společnost. Marianna je definitivně odvržena Willoughbym, který se jí do té doby vyhýbal, a dozví se, že se hodlá výhodně oženit. Elinor zase musí trpět ponižování a pohrdání ze strany paní Ferrarsové, Edwardovy matky, a Fanny, jeho sestry, protože Fanny je přesvědčena, že na základě jejich vzájemné přitažlivosti, kterou zaznamenala už v Norlandu, hrozí jejich rodině z této strany nepřípustný sňatek. Nakonec se ale kvůli hloupé Nancy provalí Lucyino a Edwardovo zasnoubení, kterému on hodlá i přes matčino vydědění a zavržení celé rodiny dostát, z ohledu na čest. Plukovník Brandon šlechetně nabídne, že by mu dal k dispozici malou opuštěnou faru na svém panství, a Edward šťastně přijme. Celá společnost odcestuje do domu lady a sira Palmerových, kde však Marianna těžce onemocní. Všichni se s ní už loučí, Elinor dá poslat pro matku, dokonce Willoughby tajně přispěchá povědět Elinor o svých pohnutkách a omluvit se za své činy, přizná se k touze po majetku a poukazuje na to, jak mu tato touha zničila život, protože Mariannu stále miluje. Nakonec se z toho Marianna přece jen dostane a všechny dámy se vrátí domů do Bartonu. Tam se zanedlouho dozví o sňatku Lucy a pana Ferrarse. Elinor si teprve teď uvědomuje, že v sobě stále živila naději na nějaký zázrak, který by tomu sňatku zabránil a uchoval Edwarda svobodného, a je tak nyní nesmírně raněna. Avšak hned za pár dní se u nich na zápraží objeví Edward sám. Teprve na základě trapného rozhovoru všechny Dashwoodovy zjistí, že sňatek byl uzavřen mezi Lucy a Robertem Ferrarsem, mladším bratrem Edwarda, který po jeho vydědění dostal všechno dědictví původně určené jemu. Protože je ale matčin oblíbenec, tak ani ne do roka je mu a jeho nové ženě odpuštěno a dokonce jsou oba vyzdvihováni jako její nejoblíbenější děti. Edward konečně může vyjevit Elinor své city a požádat ji o ruku, a protože i Marianna už díky prožitému zklamání a bolesti dospěla a přehodnotila své mladické názory na lásku, přijme nabídku plukovníka Brandona. Časem její přátelství, úcta a vděčnost dokonce přerostou v lásku.

Poznámka: Spolu s Pýchou a předsudkem je tohle jednoznačně nejkrásnější a nejdokonalejší dílo Jane Austenové. Postavy jsou opět skvěle vykresleny, jejich hodnocení je založené vždy na základě konkrétního jednání a důraz je proto kladen na to, aby žádná postava nebyla jen černá, nebo jen bílá, protože by to bylo nerealistické, každá postava je prostě tvořena dobrými i špatnými vlastnostmi a dokonce se i některé z nich vyvíjejí. Jako obvykle je tu humor, akorátní míra ironie, obrovská kritika špatných lidských vlastností a zajímavý děj. A navíc ten krásný, vzletný archaický styl vyjadřování se… nádhera!
Odkaz v ČBDB: http://www.cbdb.cz/kniha-488-rozum-a-cit-sense-and-sensibility
Tip od / z / kvůli: dílo od Jane Austenové